L-2 HGA a HC

Sdělení o dědičné kataraktě (HC) a L-2 hydroxyglutarové acidurii
(L-2 HGA)

Základní informace
Dědičná katarakta a L-2 hydroxyglutarová acidurie se u stafordšírského bulteriéra
dědí jako autozomálně recesivní onemocnění. V rámci organizace Animal Health
Trust byly vyvinuty testy pro identifikaci obou příslušných mutací. Znamená to, že
vzorek DNA jedince plemene stafordšírský bulteriér může být analyzován, aby
se zjistilo, zda se u psa obě tyto mutace/onemocnění nevyskytují, zda je jejich
nositelem nebo zda je jimi postižen. Dostupnost obou těchto nových testů bude pro
chovatele stafordšírskýc bulteriérů velkým přínosem, neboť jim umožní vybírat v rámci
chovatelských programů jedince s ohledem na tyto specifické mutace a snížit tak
výskyt obou mutovaných genů v budoucích generacích. Je zřejmé, že všichni, kdo se
podílejí na chovu a registraci vrhů stafordšírských bulteriérů, musejí spolupracovat,
aby se zajistilo, že tyto nové testy DNA budou pro plemeno maximálním přínosem.

Co se dosud udělalo?
Na základě žádosti Chovatelské rady Kennel Club schválil Oficiální program
testování DNA pro HC a L-2 HGA u plemene stafordšírský bulteriér. To znamená, že
kopie osvědčení o testu DNA vydané organizací Animal Health Trust budou zasílány
přímo Kennel Clubu. Výsledky budou poté přidány k informacím o testovaném psovi
do registrační databáze Kennel Clubu. Bude to znamenat, že výsledek testu daného
psa bude zveřejněn v dalším vydání publikace Breed Records Supplement (BRS);
bude též uveden na každém novém registračním osvědčení vydaném příslušnému
psu a na registračních certifikátech každého budoucího potomka tohoto psa. Kennel
Club vyzval všechny majitele, kteří již test provést nechali, aby zaslali kopii osvědčení
o testu DNA Kennel Clubu a my poté přidáme tuto informaci do registrační databáze
psa.

Cesta vpřed?
Je zjevné, že nejdříve ze všeho bude nutné, aby chovatelé stafordšírského bulteriéra
souhlasili s tím, že u všech potenciálně chovných jedinců by mělo být provedeno
testování DNA na obě onemocnění ještě před tím, než budou použiti v chovu.
Díky znalosti výsledků každého testu bude chovatel lépe informován pro výběr
potenciálních chovných partnerů. Pokud budou výsledky obou testů u psa negativní
(tj. bez nálezu), pak skutečně neexistuje žádný problém, protože takoví psi budou
mít dvě normální kopie obou genů a mohou tedy svým potomkům předat pouze
normální kopie.

Co se stane, pokud se testem zjistí, že je pes nositelem jednoho nebo obou
onemocnění?

Pokud je pes nositelem onemocnění, znamená to, že nebude klinicky
postižen, ale že bude mít jednu normální kopii genu a jednu kopii mutovanou a
že, pokud bude použit v chovu, předá mutovanou kopii genu asi polovině svého
potomstva. Způsob, jak chovatelé naloží s identifikovanými nositeli, samozřejmě
závisí na jednotlivých chovatelích. Někteří prohlásí, že na identifikovaných nositelích
nebudou chovat, a to je samozřejmě jejich rozhodnutí. Já osobně se však domnívám,
že u všech plemen jde do chovu příliš málo psů a snížit jejich počet ještě více by
mohlo být z dlouhodobého hlediska plemeni na škodu. Podle mého názoru
jednou z hlavních výhod dostupnosti testu DNA je, že umožní chovatelům chovat
na identifikovaných nositelích onemocnění. Chov na nositeli onemocnění však
s sebou nese zvláštní omezení při výběru partnera. Známý nositel onemocnění by
neměl být pářen s netestovaným psem, protože takový pes může být minimálně
neidentifikovaným nositelem onemocnění. Testovaný pes, o němž je známo, že
je nositelem onemocnění, by neměl být pářen s jiným psem, u něhož test DNA
prokázal, že je též jeho nositelem. Je tomu tak proto, že pokud jsou pářeni dva
nositelé onemocnění, každé štěně bude mít šanci 1:4, že bude postiženo – a toto
riziko je příliš vysoké. Pokud je však nositel onemocnění pářen se psem, u něhož byla
při testu DNA zjištěna normální kopie genu, je nutné mít na paměti, že žádný jedinec
z výsledného vrhu nebude klinicky postižen, ale že vrh bude směsí normálních štěňat
a nositelů onemocnění. Je jasné, že díky dostupnosti dvou různých testů DNA je tento
problém podstatně složitější, nikoli však nepřekonatelný.
V současné době máme dostatek zkušeností s využitím testování DNA pro geny
onemocnění u ostatních plemen a zdá se, že dále uvedený postup funguje velmi
dobře při snižování četnosti problémové mutace způsobující onemocnění, aniž by
bylo nutné vyřazovat psy z chovné základny plemene. Je nutné dodržovat následující
kroky.
U všech potenciálně chovných jedinců by mělo být provedeno testování DNA ještě
před tím, než jsou použiti v chovu.
Identifikovaní nositelé onemocnění by neměli být pářeni s psy, jejichž DNA nebyla
testována, nebo s dalším zjištěným nositelem onemocnění.
Na identifikovaných nositelích lze chovat, lze je však pářit pouze se psem,
u něhož byl při testu DNA zjištěn normální gen. Tento postup umožní, aby nositelé
onemocnění, kteří mají kvality, jež by byly pro budoucí generace přínosné, mohli
tyto kvality, jako je například správný plemenný typ a temperament, předávat dál.
Nezapomeňte, že chovatelé se snaží produkovat všestranně dobré stafordšírské
bulteriéry, proto si nevybírejte krycího psa/chovnou fenu pouze proto, že je vzhledem
k těmto onemocněním nositelem normálních genů. Takový postup by plemeni
pravděpodobně neprospěl. Snažte se najít jedince, kterého byste si zvolili tak jako tak
a který má z hlediska těchto chorob normální gen.
Pokud se chovatelé rozhodnou pářit psa, u něhož bylo testem zjištěno, že je
nositelem onemocnění, se psem, který je nositelem normálního genu, je nutné
u vyprodukovaných štěňat testovat DNA, aby bylo zjištěno, která z nich jsou nositeli
mutovaného genu a která genu normálního. Identifikovaní nositelé onemocnění by
pak měli být chovatelem označeni následujícím způsobem: „potomci nejsou vhodní
pro registraci“ a Kennel Club by měl toto označení potvrdit. U ostatních plemen začaly
náklady na testování vrhů představovat problém a v těchto případech jednotlivé
chovatelské kluby přijaly pravidlo, že chovatelé nemusejí provádět testování DNA
u všech štěňat z vrhu nositele onemocnění připářeného s jedincem, který má
normální gen, ale všechna netestovaná štěňata musejí být označena výše uvedeným
způsobem.

Použití podobné strategie u stafordšírského bulteriéra
Podle mého názoru neexistuje absolutně žádný důvod, proč by podobný přístup
nemohl být přijat pro kontrolu HC i L-2 HGA u plemene stafordšírský bulteriér. Vidím
však minimálně jednu komplikaci, kterou je třeba řešit. Dosud byly chovatelské
programy související s testováním DNA pro mutace způsobující konkrétní onemocnění
přijaty pro plemena, která jsou relativně nepočetná, kde je většina chovatelů, kteří
registrují svá štěňata u Kennel Clubu, členy příslušného chovatelského klubu a
běžně čtou psí časopisy,chovatelské informace a informace o plemeni. Komunikace
s těmito lidmi, díky níž byli informováni o různých návrzích, je relativně snadná a
většina z nich, pokud ne úplně všichni, se o nich dozví.
Tyto dva nové testy jsou pravděpodobně prvními testy pro početné plemeno, kde
významné množství chovatelů, kteří registrují své vrhy u Kennel Clubu, není členem
chovatelského klubu, a proto nutně nemusí být nadšenými čtenáři psích časopisů.
Tím se samozřejmě zvyšuje složitost oznamování idejí a plánů těm, kteří se s těmito
informacemi potřebují seznámit. Jedna věc, na které samozřejmě můžeme stavět,
je skutečnost, že většina chovatelů registruje své vrhy u Kennel Clubu a noví majitelé
tyto registrace převádějí. Kennel Club má proto příslušné kontaktní údaje a je tedy
v pozici, kdy může těmto lidem zasílat informace. V současné době u nás probíhají
interní diskuse o tom, jak nejlépe toho dosáhnout, neexistuje však důvod, proč
bychom nemohli sdělovat poznatky všem, kteří chovají stafordšírské bulteriéry a
registrují je v naší organizaci, a tím objasnit ideu testování DNA..

DNA, onemocnění a diagnostické testy stafordšírských bulteriérů

Úvod
Animal Health Trust je charitativní organizace, která pomáhá psům, kočkám a koním
již více než půl století. Poskytujeme specializované veterinární klinické, diagnostické
a chirurgické služby a naše úspěchy ve výzkumu se pohybují od zásadních průlomů
v anestézii a chirurgických technikách až po vývoj vakcín proti onemocnění, jako je
psinka a koňská chřipka. Naši vědci a veterináři, z nichž mnozí jsou světovými špičkami
svého oboru, pracují bok po boku a kombinují širokou škálu odborných znalostí
pro koordinovaný útok na onemocnění a zranění zvířat. Publikováním vědeckých
prací, přednáškami na konferencích a komunikací s ostatními veterinárními lékaři
o případech, s nimiž se setkávají, jsou tyto znalosti předávány a má z nich užitek
maximum zvířat.
Vědecká skupina zabývající se genetikou psů je malý tým zkušených pracovníků,
která udržuje kontakty s klinickými odborníky a vědci v rámci organizace Animal
Health Trust i mimo ni a s majiteli a chovateli psů. Toto unikátní partnerství je
základem úspěchu výzkumu AHT a diagnostických služeb testování DNA.
Genetická skupina se snaží poznat vědecký základ dědičných onemocnění psů.
Dlouhodobým cílem práce, kterou děláme, je identifikovat genetické mutace, které
způsobují dědičná onemocnění, a vyvinout testy DNA, které diagnostikují psy, již jsou
nositeli těchto kauzálních mutací. Chovatelé mohou použít informace shromážděné
z těchto testů pro zahájení příslušných chovatelských programů, které zabrání
produkci postižených psů a napomohou potenciálnímu odstranění dědičného
onemocnění z ohrožených plemen.
Základní genetické principy
Selektivní chov požadovaných fenotypových a behaviorálních znaků vedl ke
vzniku více než 300 samostatných plemen domestikovaného psa na světě. Každé
z těchto plemen je definováno úzkou řadou specifických tělesných a behaviorálních
charakteristik. Vzhledem k tomu, že mnohé z těchto klíčových rysů se udržují křížením
blízce příbuzných jedinců, není překvapivé, že jsou u čistokrevných psů velmi běžná
dědičná onemocnění. Dědičná onemocnění jsou způsobena chybami (mutacemi)
v DNA genů.

Chromozomy
Každý pes má 38 párů „autozomů“ a jeden pár „pohlavních chromozomů“ v téměř
každé buňce těla. Autozomy jsou stejné u samců i samic, zatímco samice mají
2 pohlavní chromozomy „X“ a samci mají jeden chromozom „X“ a jeden chromozom
„Y“. Jeden z každého páru chromozomů se dědí od matky psa a druhý od otce.

DNA & geny
Chromozomy jsou tvořeny kyselinou deoxyribonukleovou, neboli DNA. DNA je dlouhá,
dvouvláknová, velmi složitá molekula, která se skládá ze 4 různých stavebních bloků,
neboli nukleotidů (značených zkratkou C, G, T a A). Dělí se na „geny“. Každý gen
je prakticky písemný pokyn, který kóduje tvorbu jedné bílkoviny. V DNA každého
psa je asi 30 – 40 000 různých genů. Pes má 2 kopie (neboli alely) každého genu,
jednu na chromozomu, který zdědil od matky a jednu na otcovském chromozomu.
Bílkoviny, které jsou těmito členy kódovány, spolu v těle velmi specifickým způsobem
interagují a vykonávají všechny funkce nezbytné pro život. Pořadí nukleotidů A, G,
C a T v genu musí být naprosto správné, aby buňky mohly produkovat správné
bílkoviny. „Překlepy“, neboli mutace v genech mohou způsobit tvorbu „chybných“
nebo nefunkčních bílkovin a takové bílkoviny pak způsobují vznik onemocnění.

Dědičné onemocnění u stafordšírského bulteriéra
Stejně jako ostatní plemena psů trpí stafordšírský bulteriér značným množstvím
dědičných onemocnění. AHT již několik let zkoumá genetický základ dvou takových
nemocí, dědičné katarakty (HC) a L-2-hydroxyglutarové acidurie (L-2-HGA), a s radostí
oznamuje vývoj diagnostických testů DNA pro obě tato onemocnění, které jsou nyní
prostřednictvím AHT dostupné.

L-2-hydroxyglutarová acidurie
L-2-HGA (L-2-hydroxyglutarová acidurie) u stafordšírských bulteriérů je neurometabolické onemocnění, pro něž jsou typické zvýšené hladiny L-2-hydroxyglutarové
kyseliny v moči, plazmě a mozkomíšním moku. L-2-hydroxyglutarát je normálně
metabolizován na a-ketoglutarát, ale u postižených psů tomu tak není a hromadí
se v těle s ničivými výsledky. L-2-HGA postihuje centrální nervovou soustavu, přičemž
klinické příznaky se obvykle objeví ve věku 6 měsíců až jeden rok (mohou se však
objevit později). Symptomy zahrnují epileptické záchvaty, „vratkou“ chůzi, třes,
svalovou ztuhlost v důsledku námahy nebo rozrušení a změněné chování.

Dědičná katarakta
Dědičná katarakta u stafordšírského bulteriéra byla poprvé ve Velké Británii
zaznamenána v roce 1976. Tato nemoc není vrozená, takže štěňata se rodí
s normálními očima, ale katarakta se začne objevovat ve stáří několika týdnů až
měsíců a ve věku 2 až 3 let přechází do úplného zákalu. Tato katarakta je vždy
bilaterální, v obou očích symetrická a postupuje do úplného zákalu s následnou
slepotou.

Autozomálně recesivní onemocnění
HC i L-2-HGA jsou autozomálně recesivní onemocnění. Tento typ onemocnění je
způsoben mutací v jediném genu umístěném na jednom ze 38 párů autozomů.
Mutace způsobující recesivní onemocnění mohou být malé (například jeden
nesprávný nukleotid nebo inzerce nebo delece malého množství nukleotidů) nebo
velké (například delece velkého počtu nukleotidů). Vzhledem k tomu, že mutace jsou
v genech umístěných na autozomech, trpí onemocněním samci i samice se stejnou
četností.
Aby se u psa vyvinuly symptomy onemocnění, musí mít mutaci každé kopie genu (tj.
kopie na každém z chromozomů). Takový jedinec je znám jako homozygotní, tj. alela
onemocnění je u něj v hymozygotní kombinaci. Pokud má jednu kopii mutovaného
genu a jednu normální kopii, bude nositelem onemocnění, ale nikdy se u něj
neprojeví jeho symptomy. Takový jedinec však předá mutaci do dalších generací. Aby
byl pes postižen autozomálně recesivním onemocněním, musejí být buď oba rodiče
nositeli onemocnění, nebo musejí být onemocněním postiženi. Pokud jsou spářeni
dva nositelé, průměrně jeden ze čtyř potomků bude onemocněním postižen, jeden
ze čtyř bude geneticky normální a polovina bude nositelem.

Diagnostické testy DNA
Po několika letech výzkumu genetického základu těchto dvou dědičných onemocnění
AHT s radostí oznamuje, že byly identifikovány mutace, které obě onemocnění
způsobují. Výzkum byl umožněn díky financování z nadačního fondu Kennel Club
Health Foundation Fund, financování nadací American Kennel Club Canine Health
Foundation, chovatelskou radou plemene stafordšírský bulteriér (Staffordshire Bull
Terrier Breed Council) a organizací PetSavers. Vzorky DNA postižených psů a blízce
příbuzných jedinců byly věnovány majiteli a chovateli stafordšírských bulteriérů a AHT
upřímně děkuje všem, kteří vzorky svých psů poskytli.

Jak mohou být diagnostické testy DNA pro chovatele přínosné
Majitelé nyní mohou nechat testovat vzorek DNA jakéhokoli psa a zjistit tak, zda je
nález psa negativní, zda je pes nositelem onemocnění nebo zda je postižen jednou,
nebo oběma nemocemi, HC resp. L-2-HGA..

- Majitel obdrží osvědčení, v němž bude
uvedeno, zda je vzorek negativní (clear), pes je nositelem onemocnění (carrier) nebo je
onemocněním postižen (affected). Nález bude obsahovat dále uvedená vysvětlení.

• Negativní (clear): pes má 2 kopie normálního genu a HC / L-2-HGA u něj nevznikne

ani nepředá kopii mutovaného genu HC / L-2-HGA žádnému potomkovi.

• Nositel onemocnění (carrier): pes má jednu kopii normálního genu a jednu kopii

mutovaného genu, který způsobuje HC / L-2-HGA. HC / L-2-HGA se u něj nevyvine,
ale předá mutaci HC / L-2-HGA (průměrně) 50 % svého potomstva.

• Postižený jedinec (affected): pes má dvě kopie mutovaného genu HC / L-2-HGA, je

HC / L-2-HGA postižen a během života se u něj HC / L-2-HGA vyvine.

Vzorky je nutné zaslat společně s vyplněnou žádankou o testování DNA a šekem
na 60 anglických liber; vč. DPH, za každý vzorek, který má být testován pouze na
dědičnou kataraktu, nebo L-2-HGA, nebo šekem na 100 liber, vč. DPH, za každý
vzorek, jehož DNA má být testována na dědičnou kataraktu a zároveň L-2-HGA na
adresu Genetic Services, Animal Health Trust, Lanwades Park, Kentford, Newmarket,
Suffolk CB8 7UU, Velká Británie.
Formuláře žádanek o testování DNA si můžete stáhnut z našich webových stránek
https://www.aht.org.uk).
Žádanky o testování DNA též můžete získat, pokud kontaktujete paní Vikki Lett na
telefonu 08700 50 91 44, linka 1223, nebo e-mailem: vikki.lett@aht.org.uk.
Vzorky krve, u nichž již byly provedeny testy na L-2-HGA., též mohou být testovány
na dědičnou kataraktu – v takovém případě prosím zašlete vyplněnou žádanku
o testování DNA, na níž uvedete číslo vzorku z osvědčení L-2-HGA. K žádance přiložte
šek na 60 liber. Žádanky o testování DNA též můžete získat, pokud kontaktujete paní
Vikki Lett na telefonu 01638 750659, linka 1223, nebo e-mailem: vikki.lett@aht.org.uk.

Cesta vpřed
V současné době, kdy jsou dostupné genetické testy na HC a L-2-HGA, je možné
zabránit produkci psů, kteří jsou postiženi kterýmkoli z těchto onemocnění. První
výsledky testů L-2-HGA naznačují, že asi 15 % testovaných psů je nositelem mutace
L-2-HGA a je pravděpodobné, že podobné procento psů bude též nositelem mutace
HC. Někteří psi budou nositeli obou mutací, ale nositelem jedné mutace by mohlo
být nejméně 20 – 25 % stafordšírských bulteriérů. Genetici organizace Animal
Health Trust tedy nedoporučují vyřazení nositelů z chovné populace, neboť takový
krok by měl za následek nepřijatelné omezení genofondu, který by již nebylo možné
obnovit.
Místo toho bychom doporučovali provádět testy u všech psů, kteří by mohli být použiti
v chovu. Pokud by bylo zjištěno, že je pes nositelem HC nebo L-2-HGA , měl by být
pářen pouze s jedinci, kteří mají výsledky testu negativní, a všechna vyprodukovaná
štěňata, jež by mohla být též využita v chovu, by též měla být podrobena testu. Tento
postup umožní postupnou eliminaci mutací z chovné populace a zároveň umožní
předání žádoucích charakteristik nositelů mutace dalším generacím. Pokud jsou
nositelé mutace vždy pářeni se psy, kteří jsou nositeli normálního genu, nebudou
produkována žádná postižená štěňata a i když ve vrhu budou i nositelé mutace,
budou vzhledem k těmto onemocněním dokonale zdravá. V následující tabulce
je seznam různých kombinací psů, předpokládané výsledky jejich páření a zda je
příslušné páření doporučeno.

L-2-hydroxyglutarová acidurie (L-2-HGA) – často kladené dotazy a
odpovědi

Jaké jsou příznaky L-2?
Příznaky se mohou u jednotlivých psů lišit, ale v zásadě se mohou vyskytovat záchvaty
stylu epilepsie nebo můžete vidět změnu ve způsobu pohybu psa. Po tělesné námaze
nebo během ní (intolerance zátěže) nebo ve stresových situacích se svaly psa často
stáhnou a všimnete si ztuhlosti okolo zadních nohou a vyklenutí hřbetu, které má za
následek, že pes nemůže normálně chodit. Uvedené příznaky se mohou pohybovat
od mírného postižení až téměř po celkovou ztrátu koordinace a rozvinutí záchvatů.
U psa můžete zaznamenat i další možné příznaky: pes zjevně přestane rozeznávat
normální okolí, hledí do zdí, projeví se u něj změny chování.

Když můj pes stojí, třesou se mu zadní nohy nebo je po námaze ztuhlý má L-2?
Mnoho stafordů má „svalový třes“, když stojí – není to známkou L-2. Pokud je váš pes
po námaze ztuhlý, položte si otázku, zda tomu tak bylo vždy, nebo se tak stalo, když
zestárnul (prosté stárnutí) nebo po úrazu (možná artróza kloubu).
Můj pes vypadá normálně – měl by mu být proveden test na L-2?
Pokud nemáte obavy, že by váš pes mohl mít podle klasických příznaků L-2, není
nutné test provádět, pokud pes nebude využit v chovu. Všichni chovní jedinci by měli
být podrobeni testu před prvním krytím, aby byl zjištěn jejich genetický stav. Můžete
se domnívat, že vzhledem k tomu, že se u vašeho psa neprojevují klinické příznaky
L-2, nemusíte nechat test provést. Bez testu DNA však není možné vědět, zda je váš
pes nositelem vadného genu, či nikoli.

Je toto onemocnění problémem pouze v některých chovných liniích?
Absolutně ne! Jedná se o problém plemene stafordšírských bulteriérů jako celku a
nikoli některé konkrétní chovné linie. Důvodem, proč se problém zpočátku projevil jen
u některých linií, je, že se zodpovědní chovatelé těchto linií, jimž se narodila postižená
štěňata, připojili k výzkumu testu DNA. Při testování se stále častěji ukazuje, že se
nositelé L-2 vyskytují v celém plemeni, tj. v různých „liniích“. Panuje názor, že se
tento problém táhne zpět nejméně osm generací stafordů – podívejte se na většinu
průkazů původů a když zapátráte do minulosti, naleznete v nich společné předky.

Jaká je prognóza psa postiženého L-2?
L-2 se může u jednotlivých psů projevovat různě, takže v nejhorším případě může být
závažnost záchvatů tak velká, že se majitel rozhodne, že nejlepším řešením je nechat
psa uspat a zabránit tak jeho dalšímu utrpení. Pro kontrolu onemocnění jsou nutné
léky - antikonvulziva (fenobarbiton), které jsou silné a účinné, ale i drahé! Pro dosažení
správného účinku je též nutné jejich podávání ve velmi pravidelných intervalech. Pes
na takových lécích potřebuje VELMI pravidelný režim, aby mohl vést normální život.
Někteří mírněji postižení psi žijí bez léčby. Jejich majitelé zvládají symptomy tak,
že chrání psa před stresujícími podmínkami a udržují ho vyrovnaného, aby nebyl
stimulován vznik záchvatů. Jako účinná se projevila též sedativa bylinného původu.
Toto onemocnění je podobné epilepsii a může být progresivní. Během nemoci se
vyskytují období, kdy pes zůstává určitou dobu ve stejném stavu a později se jeho
stav zhorší.

ZDROJ : https://www.staffbullclub.cz/